Opis

Toto je digitálně generováno a může obsahovat určité chyby.

[00:00:00] Speaker A: This is Constructive Voices. Constructive Voices, the podcast for the struktuře lidé se zprávami, názory a rozhovory s odborníky.

[00:00:11] Jackie De Burca: Hi, this is Jackie D Burca here for Constructive Voices. I’m absolutely thrilled to say that this month is Youth Month at Constructive Voices and this has been led by the amazing Keira o’ Brien, who’s a very gifted youth volunteer here at Constructive Voices and she’s going to do a series of four podcasts during the this month, all of them about different subjects that it’s all interrelated to do with organisations and work being done by younger people or medical people. There’s everything is interconnected regarding our society and the work that’s been done today by young people. So the very first interview that we have with Ciara with Damien Queally, who’s the Chief Program Officer at Plan International, Damien, shows how locally led programs, through a strong gender lens and real youth decision making can drive last sustainable change and why right now, in an era of droughts, floods, displacement, hunger, climate resilient, community owned solutions are non negotiable. And now over to you, Ciara.

[00:01:17] Mluvčí A: Toto je Konstruktivní hlasy.

[00:01:19] Ciara O'Brien: Jsem Ciara, jsem mládežnická aktivistka v Plan International a dnes jsem tu s Damienem, který je hlavním programovým ředitelem Plan International.

Damiene, bylo mi potěšením si s tebou dnes povídat. Mohl by ses prosím představit?

[00:01:34] Damien Queally: Jasně. Ahoj, Ciaro. Ano. Jmenuji se Damien Queally a jsem hlavní programový ředitel Plan International.

Pro Plan pracuji již řadu let v kancelářích v jednotlivých zemích, regionálních kancelářích, národních organizacích a nyní jsem v globálním centru, kde vedu široké oddělení související s naší programovou prací.

[00:01:52] Ciara O'Brien: Úžasné. Mohla byste tedy vysvětlit, jaké programy nabízí Plan International lidem, kteří o této organizaci ještě neslyšeli?

[00:01:59] Damien Queally: Ano, jistě. Samozřejmě se liší v závislosti na kontextu, ať už pracujete v Jižním Súdánu v oblastech potravinové nejistoty, nebo v Togu na iniciativách souvisejících s rozvojem. Program bude mít vždy kontextuální aspekty, ale máme klíčové tematické oblasti, na kterých pracujeme, a ty se týkají našeho raného vývoje v dětství, vzdělávání, ochrany před násilím, sexuálního a reprodukčního zdraví a práv.

Also livelihoods and youth economic empowerment. And of course then we have a theme called lead, which is our youth engagement, youth participation that cuts across all the different areas that we work in. Then in humanitarian context we also of course draw on those particular areas, but we have other nuances based on food security. So we could be doing food distributions, non food item distributions, cash and voucher related programs, mental health, psychosocial support.

Takže se to v podstatě zabývá celým životním cyklem dítěte a dívky a tím, jak zajistit, aby se řešily některé z klíčových výzev, kterým účastníci programu čelí, ať už v raných fázích jejich života, nebo v oblastech ekonomických příležitostí v jejich životě, a snažit se zajistit, abychom programy zasadili do kontextu tak, aby řešily specifické potřeby komunit, ve kterých pracujeme.

[00:03:16] Ciara O'Brien: Ano, rozhodně. Vím, že v Irsku jsme se zabývali kampaněmi zaměřenými na dobovou chudobu a podobné věci. A pak globální stránka se zaměřuje na spíše dětské sňatky. Takže je to super, super široké, ale obecně s genderovým zohledněním, myslím, že je to fér říct.

[00:03:28] Damien Queally: Ano, ne, absolutně. A samozřejmě také víme, jako když jste zmínila menstruační chudobu, jedno z klíčových témat, kterým se také zabýváme, zejména v naší humanitární práci, když provádíme distribuce pro lidi, kteří byli násilně vysídleni, nebo uprchlíky, že pokud jim dáváme nějaké nepotravinářské zboží a hygienické balíčky, musíme se ujistit, že v nich jsou i menstruační hygienické potřeby, protože ty jsou často přehlíženy. Myslím si tedy, že genderová perspektiva ve všech našich různých aspektech musí být velmi silná. Jinak bychom mohli reagovat genericky, ale přehlížet specifické potřeby různých pohlaví nebo identit v rámci dané skupiny.

[00:04:05] Ciara O'Brien: Ano, rozhodně. Takže se zaměřujeme na genderový aspekt, na intersekcionální aspekt. Existuje nějaký jiný druh filozofie, se kterým přistupujete k plánování programů?

[00:04:15] Damien Queally: Yeah, I think one of the key parts is that we want to do it with communities and with the program participants that we’re serving and with local actors as well. Like people will have heard of the localization agenda and that needs to be really driving everything we do. And of course that means different things in different parts of the organization. But when it comes to programming, it’s about ensuring that we are designing the programs with those who are participating in those programs. That it’s not me sitting in the global hub saying, oh, let’s do this program in this community in Togo, when actually that may be not what the community in Togo wants at all.

Takže do toho, co děláme, musíme skutečně vnést tuto pokoru. A i když máme různé úrovně odborných znalostí v závislosti na naší roli, jde o to, abychom zajistili, že hlasy komunit, hlasy mladých lidí, hlasy dětí, dívek, se kterými pracujeme, budou upozorňovat na jejich specifické potřeby v daném okamžiku a na to, jak s nimi a s místními aktéry nejlépe spolupracovat, abychom tyto potřeby řešili a vytvářeli příležitosti, z nichž tyto komunity chtějí těžit.

[00:05:18] Ciara O'Brien: Ano, myslím, že spoustě lidí se uleví, když uvidí tenhle kooperativnější přístup.

It can be a negative perception of humanitarian aid, that it’s this kind of white savior idea or this swooping in at the last minute. But it’s nice to hear the kind of cooperative lens, but also then with the cooperation, it needs to be focused then on global cooperation and global initiatives. And I’m thinking about sustainability more specifically. So how is sustainability approached in your work?

[00:05:48] Damien Queally: Ano, ne, to je dobrý postřeh. A víte, zpět k té části o bílém spasitelství. Myslím, že to bylo po mnoho let velkou součástí identity mnoha organizací.

You know, in clan, I’m actually quite proud that we only have about, I think it’s 1.5% of our staff are international, like we’re 98.5% are local staff from the communities from the countries that we work in. So I think that’s really important because like they understand the context, they understand the dynamics, the culture, they lived realities. And I think it’s really important that they are the ones that are driving and influencing what we do. And that touches on the sustainability piece as well. Because if it is local actors that you’re working with local partners, if it is with national staff from those countries, then they will be able to continue the work even if plan is no longer there. I think also a key part of our sustainability is when we are working with local partners, that it’s a genuine partnership and it’s not us telling them what they need to do, really working with them, addressing the specific needs in whatever community it may be and that we are passing on skill sets that they may need to be more sustainable themselves. Because you know, the funding environment is really tough and competitive and institutional donors have so many rules and compliance requirements that if you’re a small local actor, it’s almost impossible for you to be able to adhere to all of them.

Takže jde o to, co je naší přidanou hodnotou v těchto partnerstvích a jak můžeme pomoci posílit místní aktéry v oblastech, kde by mohli tuto podporu potřebovat, aby mohli také začít hledat alternativní druhy financování a být udržitelní. Myslím, že druhou částí této udržitelnosti je prostě spolupráce s místními aktéry a místními komunitami a s mladými lidmi v programech, kteří mají své vlastní zdroje, což znamená, že v nich budou pokračovat i poté.

A víte, my bychom neměli být v komunitě 30, 40 let, protože pak se komunity stanou závislými na nás, místo aby si samy vybudovaly soběstačnost. Ale také místní a regionální samosprávy, které přebírají odpovědnost za své rozvojové potřeby a jsou odpovědné komunitám a obyvatelstvu. S nimi spolupracují. A myslím, že to jsou některé z klíčových aspektů této udržitelnosti. Je to místní odpovědnost, zapojení místních dárců, zapojení místní samosprávy, posílení místní občanské společnosti, aby mohli pokračovat a rozšiřovat práci, ke které přispíváme.

[00:08:16] Ciara O'Brien: Ano, ten pohled na identifikaci s věcí a to, že jsem aktivistka, zastánkyně nebo někdo, kdo zlepšuje svou komunitu, je podle mě nesmírně důležitý. A často to vidíme u lidí, kteří z těchto programů odcházejí, protože prostě necítí, že by s nimi byli osobně spojeni nebo že by se o ně zajímali. A je skvělé vidět takové, nevím, asi zaměření na propojení lidí s týmem, takže si lidé možná myslí: „Jsem vlastně lídrem v této sociální iniciativě, nebo že mám kapacitu vést projekt ve své komunitě.“

Máte nějakou radu pro někoho takového, kdo plánuje jen malou sociální iniciativu?

[00:09:01] Damien Queally: Ano. A viděli jsme toho mnoho příkladů.

One thing I like about our sponsorship programming is it allows us to stay for a longer period of time in communities and it’s more flexible in terms of adapting to the needs of what the communities are identifying. And we have seen some of the people who have been part of our sponsorship program who are now mayors of their town, they have set up little enterprises and business and they’re hiring people into their business and creating new employment.

Z naší práce s mladými podnikateli jsme viděli, že jsme podporovali obchodní, finanční a podnikatelské dovednosti a poskytli jsme počáteční financování skupinám, které chtějí založit své malé podniky, které se pak rozrůstají a zaměstnávají více lidí v komunitě a stávají se vzory pro mnoho lidí v komunitě. A vím, že se za chvíli dotkneme dětských sňatků a nucených sňatků. Ale například když jsme pracovali s mladými ženami a vytvořili pro ně prostor pro ekonomické příležitosti, ukázalo se to komunitě, že být nevěstou není pro ženu jedinou možností. Mohou se stát obchodními lídry, sociálními aktivistkami, sociálními podnikatelkami. A proto je investování do jejich vzdělání a udržení je ve škole tak důležité.

Ale myslím, že co se týče rad, víte, jedna věc je samozřejmě vědět, jaký problém se snažíte vyřešit, nebo jaký problém se snažíte řešit, a že to rezonuje se skupinou v dané komunitě nebo v daném odvětví, na kterém chcete pracovat.

Myslím, že druhou věcí je přivést tyto spojence a zapojit je, protože ať uděláte cokoli, vždycky se najdou nějací skeptici, kteří se budou proti tomu stavět. A to zejména v této době sociálních médií, kdy jsou dezinformace tak běžné, že je důležité mít silné hlasy, abyste tuto příležitost udrželi při životě.

Myslím, že pak se zkoumá, zda existují příležitosti k mentorování s dalšími lidmi, kteří to možná dělali dříve, a kteří pracovali v sociálním podnikání.

Víte, existují firmy, které by byly ochotné věnovat dobrovolnický čas podpoře v oblastech, kde by někdo mohl tuto podporu potřebovat, a zapojit je a pomoci s některými náročnějšími aspekty, například založením sociálního podniku a provedením části práce a zjištěním, jak můžeme využít sociální média a digitální technologie ve váš prospěch.

Takže ano, myslím. A pak se podívat na další sociální podniky, které už možná existují, a učit se od nich a mít takovou komunitu praxe, protože nikdo nemá všechno v plánu. A čím více se budeme dělit a zapojovat, tím si myslím, že to může opravdu pomoci podpořit i práci, kterou se menší podniky možná snaží dělat.

A máme v plánu skvělou iniciativu. Nejsem si jistý, jestli jste o ní slyšeli. Jsem si jistý, že ano. Vlastně je to Akcelerátor rovnosti, víte, kde poskytujeme malé finanční prostředky mládežnickým skupinám na iniciativy, které chtějí ve svých komunitách realizovat. A tyto iniciativy jsou v podstatě navrhovány jakoukoli mládežnickou skupinou. Mladí lidé je posuzují a mladí lidé rozhodují o tom, jak finanční prostředky rozdělí. A pravidla kolem nich jsou mnohem méně přísná a ne tak konzistentní, jako by to bylo pro institucionálního dárce. A v rámci této iniciativy jsme za posledních šest nebo sedm let přidělili mládežnickým skupinám přes milion eur. Takže existují i ​​takové příležitosti, pokud si jich lidé uvědomují a jak je mohou využít.

[00:12:30] Ciara O’Brien: Yeah, I know the Youth Advisory Panel in Ireland, we have little grants, micro grants that we can give out. It’s about €500. But part of that then is focusing on getting the young people to make the budget and make the plan and book the rooms and book the spaces and know how to do that. So it’s upskilling as well as actually running the social initiative too. So it’s nice to see the kind of, I don’t know, getting that value worth out of that donation, I suppose, because you’re both Upskilling people who will make a change in the future. But you’re also making change now, which is nice to see.

A pak, jako jeden z těch mladých lidí zapojených do Planu, se vás chci zeptat, jak jsou mladí lidé zapojeni do rozhodovací pravomoci v Plan International, protože jsme trochu mluvili o tom, jak se mladí lidé mohou stát zastánci změn, nebo mohou provozovat vlastní sociální iniciativu, nebo si mohou založit vlastní firmu nebo něco podobného, ​​nebo dokonce být obecně užiteční a součástí své komunity. Ale konkrétně z hlediska rozhodovací pravomoci, jak to funguje pro mladé lidi v Plan International?

[00:13:39] Damien Queally: Ano, to je skvělá otázka. A myslím, že je to něco, v čem jsme se za posledních pět, sedm let vyvinuli. Je to jedna z oblastí, která nás skutečně velmi zajímá, a jedna z oblastí, kde jsme v organizaci dosáhli velkého pokroku, protože jsme to dříve dělali a bylo to spíše symbolické. Přivedete 15 mladých lidí na schůzi našeho největšího řídícího orgánu a oni mají vedle sebe jakousi stínovou schůzi a víte, přečtou se některé z jejich diskusí a pak všichni odletí domů a to je vše. A víte, měl jsem pocit, že to nebylo moc hluboké a smysluplné. Zatímco v posledních několika letech máme, víte, řadu, když už mluvíme o globálním centru, máme řadu klíčových projektů, na kterých pracujeme, které se týkají naší výzkumné práce, našeho širšího globálního vlivu a obhajoby, našeho humanitárního rozšíření, našeho sponzorství nové generace, revitalizací a je tu i řada dalších. A v řídícím výboru každé z těchto klíčových oblastí máme zástupce mládeže. Jsou v tomto řídícím výboru rovnocennými členy, sdílejí své myšlenky, nápady, výzvy a pomáhají posouvat projekt vpřed v jakémkoli projektu, do kterého se skutečně zapojují. Takže si myslím, že to bylo něco opravdu, opravdu pozitivního. A skutečně jsem viděl, jak tyto hlasy ovlivňují to, co se v konkrétním programu bude dít dál.

Také jsme, myslím, před dvěma lety, na členské schůzi, která je poprvé naším nejvyšším řídícím orgánem, přidělili dvě formální křesla zástupcům mládeže s rozhodovací pravomocí a hlasovacím právem, což se v naší více než 80leté historii s těmito hlasovacími právy nikdy nestalo. A předseda této skupiny si je velmi vědom toho, že je třeba tyto hlasy zapojit do každého setkání a zajistit, aby byly slyšet, aby jejich názory byly sdíleny a aby byly zohledněny v praxi. Pokud se jedná o akce, pokud jsou body zaměřené na akci a vedení je skutečně zváží při našem postupu.

Programový výbor, to je podvýbor Mezinárodní rady. Do těchto diskusí také zapojují dva členy referenční skupiny mládeže. A vím, že předsedkyně této skupiny, kterou je Rabia, si vždycky velmi přeje, abychom při prezentování jakékoli naší práce zapojili i hlasy mladých lidí, kteří jsou její součástí, aby se mohli podělit o své zkušenosti s tím, co funguje dobře a co ne, a aby jejich... Ano, jejich hlas také velmi ovlivňuje, co výbory dělají. A pak jsem viděl v různých pobočkách v jednotlivých zemích, kde mají také poradní skupiny pro mládež. Někteří z nich se každé čtvrtletí účastní schůzek manažerského týmu.

Někteří z nich se podílejí na návrhu strategie, na přezkumu strategie, na návrhu programů a na návrhu projektů.

Takže se to děje v několika vrstvách. Ale možná, víte, zpět k vám, jak jste říkal, byl jste součástí i v Plan Ireland. Jak jste to v Plan Ireland vnímal? A myslím, že jste také členem jednoho z podvýborů představenstva Plan Ireland.

[00:16:35] Ciara O'Brien: Ano, ano, jsem v podvýboru pro marketing a fundraising. A jedna z mých velmi talentovaných a chytrých kamarádek je v představenstvu s plným hlasovacím právem, což je velmi dobré vidět, velmi zajímavé. A je fajn se do toho zapojit. Ale myslím, že spousta lidí, až tohle uslyší, si pomyslí: proč? Jaký to má smysl? Tolik úsilí, tolik změn, tolik času, docela dost peněz, i když jsme dobrovolníci, vyžaduje to hodně zdokonalení dovedností, abychom zajistili ochranu, tohle všechno. Takže jaká je vaše odpověď na otázku proč?

[00:17:13] Damien Queally: Asi bych se vás na to zeptal. Proč to děláte?

Z mého pohledu si myslím, že je to důvod.

From Plan’s perspective, the why is that if we don’t bring young voices into those spaces, then we’re making decisions that impact those young people without actually really knowing if that’s the right decision. So if you haven’t those young voices coming in, whether it’s into your project design or whether it’s into your country leadership team, or whether it’s into your national organization or board or key projects, if you’re not bringing those voices in, then you’re kind of going, you know, with one eye closed, you know, and like, whilst your intent may be good, it doesn’t necessarily mean you’re responding to something that’s most critical for young people.

And, you know, I do believe that, you know, you shouldn’t do something for someone without Bringing them with you to understand what they actually want from that. So from an organization perspective, I see the huge importance in it. But I guess as somebody who is then on the. Who is that youth voice in the group?

Rezonuje to, nebo proč to děláte? Protože je to spousta času a vyžaduje to spoustu energie.

[00:18:27] Ciara O'Brien: Ano, v posledních několika letech to bylo rozhodně pár dobrých, pár plných dnů a vyžaduje to spoustu příprav, než se na ty schůzky, které trvají déle, dostat. Ale ano, myslím, že jde v zásadě o demokracii.

Myslím, že moje nejjednodušší odpověď by byla, že jde o sociální změnu, ale ta se musí týkat všech. Myslím, že to, co říkáte o tom, že je to pro vás relevantní, je naprosto pravdivé. Z mé zkušenosti vím, že existují lidé, kterým je teprve třicet, ale ti to nechápou, protože se to teď tak rychle mění se sociálními médii a různými projekty. Pamatuji si svou úplně první plánovací schůzku.

Koordinátorkám jsme vysvětlily, co je to teenagerská diskotéka a jaké... Jo, víte, genderové důsledky a mírnější formy genderově podmíněného násilí, které se na těchto teenagerských diskotékách děly, když nám bylo 12 nebo 13 let. Koordinátorky o těchto věcech nikdy neslyšely, protože byly velmi nové. A dokonce i s ohledem na současnou kampaň proti dětským sňatkům, když vidím všechny ty prvky dětských sňatků na sociálních sítích, což bych osobně nikdy nečekala, je to tak, tak zajímavé, ale ve skutečnosti jde o demokracii. A někdo nemusí být odborníkem na literaturu, ale může být odborníkem na zkušenosti. Takže je to tak užitečné a tak zajímavé.

[00:19:56] Damien Queally: Ano, myslím, že to je velmi dobrý postřeh. Mění se to tak rychle a pokud do těchto rozhovorů nezapojujete ty správné lidi, řešíte něco, co pro mě mohlo být problémem, když mi bylo 30, ale je to úplně jiné než pro někoho, kdo je v tomhle věku teď, nebo ve 20 letech, nebo podobně. A s dobou sociálních médií a s tolika toxickými silami, které skutečně tlačí zpět na genderová práva, intersekcionalitu a všechno ostatní. Jako by to tak bylo.

Pokud ne, pokud se na to díváte jen zvenčí, tak vlastně nevíte, co to doopravdy znamená a co to cítíte. Takže si myslím, že když máte lidi, kteří to skutečně cítí, žijí to a prožívají, bude vaše práce skutečně mít větší dopad a smysl, protože ve skutečnosti děláte to, co rezonuje s lidmi, kteří to cítí.

[00:20:45] Ciara O'Brien: Ano. Krátce jste zmínila omezování práv. Takže si myslím, že role mezinárodních institucí, dokonce i jejich existence je nyní stále častěji zpochybňována s omezováním práv, ale také s vzestupem antipravicových skupin po celém světě. Antifeministky se tedy ptají, a říkají, že: podívejte, co tady organizace vlastně dělají a dělají vůbec něco? Jsou užitečné? Plýtvají penězi? Je to byrokracie? Co byste tedy řekla lidem na levé i pravé straně politického spektra, kteří jsou skeptičtí k roli mezinárodních organizací a obecněji charitativních organizací?

[00:21:31] Damien Queally: Ano, je to doba změn a jak jsme již zmínili, v tomto digitálním věku lze říci spoustu věcí, aniž bychom za ně nenesli žádnou odpovědnost, ať už jsou pravdivé, nebo nepravdivé. Na sociálních sítích jsme viděli tolik nepravdivých prohlášení od politických vůdců ve velmi mocných zemích, kteří, víte, prostě zpochybňují, co je vlastně pravda.

A to je znepokojivé. Myslím si, že stále existuje značná většina, která si skutečně uvědomuje, že globální, pevná globální solidarita je důležitá a klíčová a že je to to, co z nás dělá lidi. A víte, zatímco v mnoha zemích roste nacionalistická agenda a jak jste řekl, proti imigrantům a všemu ostatnímu, myslím, že je opravdu důležité, aby se šířily jednodušší sdělení, pokud jde o to, co organizace dělají, a používaly jazyk, který rezonuje s jednotlivci, někdy v mezinárodních nevládních organizacích, které se velmi zamotávají do našeho sektoru, naší terminologie a našeho technického jazyka. A když mluvím se svou mámou.

[00:22:37] Ciara O'Brien: Pokud mluvím o mezinárodních nevládních organizacích.

[00:22:41] Damien Queally: Exactly. I think if I’m talking to my mum about intersectional property, she’d be kind of going, what do you mean? Or if I talk to my mom about, you know, there are so many people that because of climate change, largely driven by global north, is leading to, you know, more droughts, more floods, more displacements, more hunger. You know, these are real things that are happening in the lives of individuals. And if we have a means to help support those lives and help communities rebuild after a disaster or after flooding or whatever it might be, then, you know, we have a, there’s a humanity within us that should actually really support that and do what we can to help that. Of course, it doesn’t mean we need to forget people at home as well. We have to make sure we have, you know, programs at home that address, you know, vulnerable households and vulnerable individuals and the needs that are there.

A. Ale pro mě to není ani jedno, ani druhé. Je to jako bychom potřebovali obojí a potřebovali najít správnou rovnováhu a pak prostě jen sdělit tu změnu a vyprávět příběh.

Protože, víte, potřebujeme komplexní ukazatele, které se dostanou k našim dárcům a ukážou dopad toho, co děláme. Je to jiný příběh, který musíme vyprávět široké veřejnosti. A myslím, že ukazovat tyto skutečné příběhy, jako je hrůza, kterou vidíme v Gaze, je naprosto neuvěřitelné. A existuje tolik zemí, které čelí tolika problémům. Haiti a gangy, které přebírají moc, a sexuální násilí, znásilňování dětí, dívek, žen. Víte, to jsou skutečné životy, které jsou ovlivněny. A pokud někdo může něčím přispět, ať už ovlivňováním své vlády, nebo poskytováním finančních prostředků místním organizacím a projektům na řešení některých z těchto potřeb, pak je to ústřední součást toho, co lidstvo je. A myslím, že je to solidarita, které se musíme i nadále držet.

Protože koneckonců je to jeden svět a všichni jsme propojeni.

[00:24:31] Ciara O’Brien: Yeah, definitely. And that connection is so much more prevalent now in recent years. Like you say with, with Gaza, we’re all watching from our phones and we wouldn’t have, wouldn’t have had that in previous conflicts and previous genocides. So it’s vital that we’re not only just seeing what’s happening, but we’re doing something about it, or at least trying to do something about it. And I love to see Plan International specifically have different kind of subgroups that kind of work together to share information and knowledge. So I know some of our technology came from the Plan Canada office. We have a social media program which we share with the PLAN Philippines and the Plan Liberia offices. So that kind of knowledge sharing is so interesting, but it’s also, it’s just so relevant given that we’re using the same Internet that Plan Canada is using. So why would we not share the software?

Tohle poselství se mi obecně líbí. A když mluvíme o těchto globálních problémech, hlavním globálním problémem, na který se PLAN zaměřuje, konkrétně tento měsíc, říjen 2025, jsou dětské sňatky. To je téma Zprávy o stavu dívek ve světě pro tento rok. A na to se zaměřuje i ta, která se účastní kampaně Mezinárodní den dívek. Takže byste o tom chtěla říct?

Řekněte lidem o problematice dětských sňatků a o tom, jak k tomu přistupují mezinárodní organizace, abychom oslovili širokou veřejnost, aby lidé chápali, co děláme?

[00:26:05] Damien Queally: Ano, je to nesmírně důležité téma a děláme v tomto ohledu docela dost práce, zejména v našem asijském regionu a na celém africkém kontinentu, protože prevalence je tak, tak vysoká.

And you know, I have 14 nieces and nephews. And you know, when I got to be talking to some of my family about this and just saying, you know, if you look at Maureen, one of my nieces, she’s 14, saying if she was in Niger, she could be married now. Yep. And they’re kind of going, what? No, that makes no sense. Like she’s only a child, she’s just started secondary school. And they’re going, yeah, but that’s the case for millions of girls every year. And if we don’t take more urgent action on child and early enforced marriage and union, we will see another 150 million girls married before the age of 18 by 2030.

To je spousta dívčích životů, které jsou prostě jen vyhazovány z rukou. A v našem výzkumu, například více než čtvrtina dívek, se kterými jsme mluvili a které byly v dětském, manželském nebo partnerském svazku, neměly v tomto ohledu na výběr.

To bylo rozhodnutí, které za ně učinili jejich rodiče, opatrovníci nebo kdokoli jiný.

And sometimes it’s down to poverty because they don’t see any other option for them. Or sometimes they’re saying, oh, well, you know, she’s a teenager now, if we don’t marry her, she may get pregnant and then nobody want to marry her and she’ll bring shame on the family or. Because as we were saying earlier, if they don’t see any other option for that young woman in society, then they’re saying, well, she’s going to be a wife anyway, so why not just do it now rather than waiting? And, you know, they see that as just kind of culture and social norms. So I think it’s really important that, you know, we’re having those conversations in communities around the importance of allowing girls to stay in school, of those economic opportunity aspects of their rights, you know, because the 15 countries we did the study in, the national laws are all saying child marriage is illegal. But there’s one thing having a law, it’s the implementation of that that is so important.

A jde o to, aby se implementace dostala přímo do místních komunit. Jde o zapojení vedoucích představitelů vesnic, náboženských vůdců, učitelů, rodičů a komunit obecně do odhalování této škodlivé praktiky. To se týká jak samotného života dítěte, tak i obrovských problémů, pokud jde o duševní zdraví, zdravotní stav, těhotenství mladistvých a rizika, která s tím souvisejí. Mnoho dívek, které byly v těchto nucených sňatcích a svazcích, říkalo, že v domácnosti je velmi malá rozhodovací pravomoc. Přesto jsou hlavními pečovatelkami.

Nedostanou žádnou podporu od komunity, protože jsou nyní považováni za majetek tohoto muže a ten se o ně postará.

Mnoho z nich se vyjádřilo k tomu, jak se staly obětí domácího násilí a neměly žádnou skutečnou možnost s tím něco udělat. Takže pro mě je ve všech fázích života dítěte a mladého člověka opravdu důležité, abychom se snažili zajistit, aby se nevdávali mladí, aby komunity viděly potenciál, příležitosti a práva těchto jedinců a abychom se v rámci našeho vzdělávání, sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, programů na ochranu, programů zaměstnanosti mladých lidí a aktivismu mládeže skutečně zabývali základními příčinami tohoto problému a mluvili o tom z celého světa. Protože nechci vidět svou čtrnáctiletou neteř vdanou. Stejně jako by si nikdo v Nigeru nebo Indii nepřál vidět svou čtrnáctiletou neteř vdanou.

[00:29:42] Ciara O'Brien: Ano, to je velmi, velmi dobrý způsob, jak to vyjádřit, někdy je opravdu potřeba ukázat na dítě poblíž, aby se v lidech probudila empatie.

A pak také někdy může trochu chybět empatie. A vy říkáte. Protože je.

Relativně velká část dívek říká, že v tom měly nějaký vliv nebo že měly na výběr. Ale když se nad tím zamyslíte, tak možná. Jedna z věcí, která mi přišla opravdu zajímavá, bylo, když dívky říkaly, že se rozhodly vdát za svého přítele, aby je rodiče o rok později neprovdali za někoho jiného, ​​nebo že měly přítele a pak je rodiče donutili si ho vzít, protože bylo tak ostudné mít takový neformální vztah. Ale taky si pak vzpomenu na sebe ve 14, 15 a řeknu si, že kdybyste si musely vzít prvního člověka, se kterým chodíte, a realisticky, ano, rozhodla jsem se s těmi lidmi chodit, ale teď jsem moc ráda, že s nimi vdaná nejsem. A je to taková ta empatie, možná by řekly, že je to jejich volba. To neznamená, že je to skutečně volba. To neznamená, že je to skutečně to, co by si vybraly nezávisle na těchto scénářích.

Ta reportáž je velmi zajímavá ke čtení a odkaz na ni dám do popisu podcastu, aby si ji lidé mohli sami přečíst.

[00:31:07] Damien Queally: Myslím, že máte dobrý postřeh, že některé z nich do toho šly, protože to byla jejich volba. Myslím si ale, že důležitým detailem je, že když je vám 15, 16 let, pochopení toho, co znamená být v manželství a jaké to má důsledky a jak se v tomto prostoru obecně odehrává život, je také velmi důležité. A myslím si, že součástí tohoto vzdělávání je také to, aby mladí lidé chápali rizika spojená s raným těhotenstvím, jaká práva budou mít v tomto svazku, jaké budou mít svobody. Budou moci pokračovat ve škole? Protože mnoho z nich školu po svatbě odešlo. Neměly na výběr. Takže si myslím, že pochopení důsledků je klíčovou součástí toho, na čem musíme dělat více.

[00:31:54] Ciara O'Brien: Ano, rozhodně. A zajímavé na té zprávě bylo, že mnoho dívek, které byly dotazovány, bylo ve skutečnosti rozvedených, a to je něco, o čem se moc nepřemýšlí. Lidé pravděpodobně slyšeli o dětských sňatcích jako o otázce sociální spravedlnosti, ale o dětských rozvodech se opravdu nemluví.

Takže i když ano. Pokud jsou v neformálních nebo formálních svazcích, existuje způsob, jak se z nich dostat? Protože pokud má země legální svazky pouze od 18 let, pak se nemůžete rozvést v 17 letech.

Takže je. Je to opravdu zajímavé a zpráva rozhodně stojí za přečtení, zejména kvůli lidským příběhům. Je krásné to slyšet. Není to krásné, ale je osvěžující slyšet od samotných dívek, spíše než vyprávění o jejich životech, které nemají pod kontrolou.

Jo. Takže nějaké další vzkazy pro posluchače na závěr dnešního podcastu?

[00:32:54] Damien Queally: Myslím.

Myslím, že je opravdu důležité, abychom všichni používali svůj hlas k dobru a že my, v době sociálních médií a dezinformací, musíme zpochybňovat vše, co vidíme a čteme, a co nejvíce ověřovat fakta a neztrácet lidskost a globální solidaritu, protože to je to, co nás dělá lidmi a to je to, co dělá svět lepším místem. Jeden den po druhém.

[00:33:22] Ciara O'Brien: Ano, s tím rozhodně souhlasím. Myslím, že empatie a zvědavost jsou cestou vpřed a to vyžaduje spolupráci.

[00:33:29] Damien Queally: Ano, naprosto.

[00:33:30] Ciara O'Brien: Dobře. Moc vám děkuji, že jste se k nám dnes připojili.

[00:33:34] Damien Queally: Děkuji, Kiro. Je skvělé s tebou mluvit.

[00:33:36] Mluvčí A: Toto jsou konstruktivní hlasy.

.